Kouzlo přepsaného okamžiku!

Když jsem před dvěma týdny připravovala rozhovor s Denisou Říha Palečkovou k semináři Přepis limbického otisku, zdaleka jsem nemohla tušit hloubku a dosah jejích slov. Ten osobní prožitek mne teprve čekal a musím říct, že jsem se hodně těšila. A když to ohodnotím zpětně, dost jsem od toho i očekávala.

V jednu chvíli jsem dokonce podlehla nutkání neodejít – nakupily se pracovní úkoly a já se zmítala ve stresu, že to nestihnu, ale nakonec jsem udělala volbu pro nejdůležitějšího člověka na světě – sebe sama! A odrovnala se na následující den – což berte jako upozornění, že se to může stát i vám.

Zážitek je intenzivní, i když tak na první pohled nemusí vypadat, takže neplánujte poté nic důležitého jako třeba spouštění nějakého projektu, kde se čeká na vaši práci!

A co se týče mých očekávání, o kterých vím, že jsou častokrát více ke škodě než k užitku, musím zpětně uznat, že tentokrát nebyla… i když jsem vlastně do rukou dostala nástroj naprosto jinak zajímavý než jak jsem prvně tušila.

 

Můj přepis v kostce

Na začátku projdete několik cvičení pro maximální uvolnění a „vypnutí“ mozku – tedy rozhodně té logické části. Je to velká zábava a já se u toho mocně nasmála a vzhledem ke špatné volbě oblečení i značně zapotila!

Už v téhle fázi mi přišel velmi intenzivní prožitek při propojování se zemí a vesmírem. Šroubovice, které jsme měli nechat sebou procházet přes páteř, při spojení vytvořily velmi intenzivní pocity odpoutání se a současně zakotvení. Ze Země šel diamantově stříbřitý jednolitý proud a proti němu shora duhový třpytkový chvějící se proud, a při jejich spojení jsem měla dojem jemného transu. Opravdu jsem chvílemi cítila, že vypadávám z reality a bylo to úžasné…

Samotná meditace pro mne byla nejsilnější hlavně v začátku…

V okamžiku početí, kde přišla i chvíle, kdy se mi naprosto samozřejmě vlily slzy do očí, v hrdle se zastavil esenciálně radostný vzlyk a bylo to tak osvobozující, že bych nejradši byla, kdyby ta chvíle trvala o kapku dýl… Možná dvě kapky.

Přiznávám bez mučení, že jsem se v této chvíli trochu zasekla a nechtělo se mi vědomě pokračovat dál. Cítila jsem, že bych měla setrvat, ale současně jsem chtěla projít celou meditací se skupinou, nenarušovat začatý proces…

A tak jsem jela dál. Školní léta přinesla zajímavé vhledy a trochu smíření se systémem (ale proti debilitě jedinců revoltuji pořád!) a ke konci samotné meditace jsem se hodně ulítávala mimo. Těžko říct, zda to bylo tím, že jsem „utekla“ z prožitku u početí, anebo zde nebylo nic, čím bych se chtěla zabývat a co by mne trápilo, ale ke konci se to mystično u mě tak nějak rozplynulo…

Přesto jsem zůstala hodně v sobě a v moment, kdy meditace byla ukončena a já po chvíli doznívání všech dojmů otevřela oči, měla jsem neskutečně silnou potřebu zaznamenat proud myšlenek, které mi jakoby samy začaly naskakovat do vědomí.

Znáte ty chvíle, kdy nevidíte, neslyšíte a musíte neodkladně udělat “to NĚCO”? Tak přesně tohle byla ta chvíle a já jen zběsile psala, psala a psala… a vysloužila si i pár vtipných poznámek. Ale což, byla to moje meditace a moje vyjádření sebe sama, a to je to měřítko, žádné jiné!

 

Teď po týdnu vím, že přestože jsem tam nenapsala nic, co bych nevěděla, nic světoborného, že jsou to přesně ty věci, které jsem právě v tu chvíli v sobě potřebovala slyšet. A možná ještě pár týdnů, měsíců budu potřebovat. Opakovat, prožívat. Hledat v sobě!

Mohla bych si to nechat jen pro sebe, ale pak jsem si řekla, že to třeba inspiruje i někoho jiného a třeba i naladí na jeho vlastní prožitek, který doporučuji:

 

Co jsem si musela zapsat!

Početí je ten nejúžasnější okamžik našeho života.
Početí plné extáze a lásky je tím nejlepším, čeho můžeme být přítomni…
Mohu se učit čemu chci. Moje vědění je moje volba. Mohu se naučit cokoliv chci.
VŠE MOHU!
Žádná vědomost není zbytečná.
Ve škole mne naučili to nejvíc co znali a věděli, a dělali to vždy jak nejlépe mohli.
Žádný okamžik mého života není bez hodnoty – bez přínosu – nez poučení a poznání.
Menstruace je úžasný dar, který mám jen jako žena a muž nikdy nepozná, co všechno mi tím život dává.
Menstruace mi slouží, dělá můj život zajímavý a pokud vím, jak s tímto darem zacházet, mohu využívat nekonečnou sílu země.
Setkání s druhým já je jako nalézt ztracenou polovinu – můžete mlčet a přesto si řeknete tisíc slov.
Není třeba NIKAM spěchat. Vše přichází ve správnou chvíli.
Není třeba hledat. Není třeba toužit – VŠEHO SE NÁM DOSTÁVÁ V NEOMEZENÉM MNOŽSTVÍ.
Nikdy nezapomeň DÝCHAT <3
Věci se dějí tak, jak dovolíš! Nikdy se nemůže stát něco, co nechceš.
Jestli se dějí věci, které se ti nelíbí, je to právě proto, že málo dbáš dělat to, co se ti líbí.
Každý okamžik je úžasný, pokud jsi skutečně přítomný a bdělý. Pokud JSI.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Můžete používat následující HTML značky a atributy: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <strike> <strong>