Skutečně první příspěvek aneb začít je to nejtěžší

Trvalo to víc jak rok a půl, než jsem se konečně dostala do bodu zvaného funkční blog. Což vlastně nic moc neznamená, jen to, že je na tomto místě obsah – ne jen zbloudilá registrovaná doména. Ne jen suše nahozená šablona základního WordPressu, která zdraví celý svět :-) svým standardizovaným prvním příspěvkem „Hello World!“

Rok a půl toužení, soužení a sebeničení

Nejdřív nebyl prostor na nějaké „psaní“ a pak spíš na to „vytváření“, poté se s několika šuplíkovými články postupně ztrácela i odvaha a nakonec? Zamotala jsem se v tom všem, co na blogu MUSÍM BEZPODMÍNEČNĚ MÍT… protože to na správném blogu být musí.

A přestože jde jen o pár stránek, mezi nimiž mi ten největší problém způsobila (a stále působí) stránka s mým příběhem alias ABOUT, ztratila jsem se v tom všem perfekcionistickém sebeničení…

 

A pak jsem se začala v myšlenkách vracet

Marně jsem se snažila vzpomenout si, zda jsem při zakládání prvního blogu měla takové starosti. Vím jistě, že ne. Prostě jsem přišla a psala. Měla jsem pocit, že jsem nejposlednější z posledních a až po roce zjistila, že jsem se stala součástí první vlny blogerů v Čechách na legendárním bloguje.cz (budiž mu blogosféra lehká).

Neměla jsem spisovatelské ambice, chtěla jsem jen psát – to byl můj jediný cíl. Psát a maximálně se u toho bavit. Z dnešního pohledu to bylo moc vtipné psaní. Ale bylo moje, od srdce a naprosto nadšené. Tohle nadšení se v tom všem, co MUSÍM NA BLOGU MÍT, úplně ztratilo. Ten dnešní blog se stal jen honbou za něčím, na co nemám čas a možná ani schopnosti.

V těch všech podmínkách jsem uvěřila, že bez jejich splnění nemůže můj blog začít.

A tak umíralo i to málo, co by už mohlo žít. Zaseklá na nesmyslných musím-stránkách jsem neviděla tu jedinou skutečně důležitou. A když jsem to pak vyslovila nahlas, najednou bylo jasné, že blog potřebuje jen mě a moje písmenka. Moje myšlenky dané do slov. Články, které jsem napsala, články které jsem nedopsala, i články, o kterých jsem uvažovala, ale nemělo smysl je začínat, když je nebylo kam dávat.

A tím se celý kruh uzavřel.
Dnes ho s radostí otevírám. Vítejte!

 

Na závěr tři myšlenky, které se možná budou hodit i vám:

1) I s jedinou stránkou můžete začít svůj blog
Vykašlete se na SEO, kašlete na stránku o vás, vyšperkované expertní příběhy, kontaktní formuláře a jánevímcoještě, co musíte bezpodmínečně mít. Jediné, co musíte skutečně mít je ten důvod, skutečný důvod PROČ PSÁT a pak prostě začněte, budete chtít tak nějak sami ;-)

2) Vědět víc neznamená nic
Po 5 letech aktivního blogování, a stejné doby blogování svátečního, necítím výhodu. Svět se stále mění. Internet mnohonásobně víc. Když jsem začínala psát, blogosféra byla úplně jiným místem než je dnes. Pokud vás má něco zastavit, zastaví. Pokud se necháte, zastaví vás to na dlouho. Pokud to nepřekonáte, zůstanete na …

3) Nenuťte se – děláte to přece pro sebe!
Možná cítíte a víte, že bystě měli a mohli. Jste dokonce vnitřně puzeni ke psaní a přesto to všechno stále stojí. Možná jsou to výmluvy, možná vás zmáhá stálá únava, možná pochyby. Přestaňte tlačit na pilu. Přestaňte si cokoliv dokazovat. Někdy rozeznat tu chvíli, kdy máte dát věcem ještě kapku času navíc udělá rozdíl. Najednou přijde čas, energie i nápad…

 

P.S.: Zde patří mé díky Tasslovi – za podporu a třídění myšlenek v krátkých, ale výživných setkáních v Divokých matkách :-)

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Můžete používat následující HTML značky a atributy: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <strike> <strong>